Rak
Rak
je zranitelné stvoření, aby mohl žít, musí si nechat narůst ulitu.
Nechce být vydán napospas dravcům, chce se chránit,
postavit zedˇmezi sebe a ostatní, jinou možnost nevidí.
Cítí se odolnější, jenže dospěje, ulita je těsná a co udělat?
Rak prostě musí ulitu shodit a tedˇ jde o to, přežít, než naroste nová, větší, která lépe sedí.
Přežije, pokud k tomu bude mít ještě svůj díl štěstí.
Rak se neharcuje vesmírem, Rak obrací vědomí dovnitř, ke svým kořenům.
Zkoumá samu podstatu prožitků, jde k srdci.
Svět Raka jsou pocity. To, co je obsazeno v radixu Rakem, tvoří subjektivita.
Raci jsou tu, aby vnikli do vnitřních dimenzí života,
které nejsou přístupné žádnému jinému znamení, jejich nadání je jazyk hlubokého já, citů
a emocí, emoce je fascinují.
Cítí jakékoliv nuance života, cítí vědomí.
Práce Raka je shodit otupělost kterou se obrnujeme proti
nelítostnosti světa a i přesto, jaký svět je, přes všechny pochyby
a zdravý rozum se naučit důvěřovat, milovat a přijímat vše,
co existence přináší.
Rak má z celého zvěrokruhu nejjemnější cítění a pocity jsou pro něj vším, jeho emocionální obvody by se však velmi rychle mohly přetížit a vyhořet, život se tedy do nich musí vpouštět pomalu, strhnout rázem obranné valy by se rovnalo sebevraždě.
Cíl Raka je zintenzivnit život ve světě a zároveň se chránit.
Musí prostě minimalizovat obranu, která ale ještě zaručí přežití.
Rak je i stydlivý, v mládí se pouští jen do zcela nezbytných kontaktů se světem, později se naučí chovat družně a v tomto převleku rád sonduje duše okolí.
Má na vybranou mezi nošením masky, či zůstat nechráněný....
aby se Rak mohl vyvinout, musí krunýř shazovat, načasování je důležité, hrát a důvěřovat se ale musí. Láska je hra o štěstí a Rak se musí naučit riziko podstoupit.