Vodnář
Svoboda – to je cílový bod Vodnáře.
Copak znamená pojem svoboda?
Je to individualita, schopnost si vybrat vlastní cestu, dělat co chceme, nenechat si přikazovat od jakékoliv autority, atˇuž je to prezident, otec, matka či jakákoliv autorita.
To se snadno řekne, hůř však udělá, proti naší individualitě se hromadí ohromné síly, které pokud je necháme, nás převálcují....
je to konformismus, vrstevníci, zařazení do společnosti, touha být přijmut.
Jenže když přijmeme obé, rázem sloužíme dvěma pánům a z naší svobody je rázem kompromis.
Vodnáři cítí kompromis jako hotové prokletí.
Vodnářův úhlavní nepřítel je kmenový instinkt. Podlehne li, má pocit, že je vše ztraceno, náhle je z něj postavička denní situační komedie.
Vodnář a konformita se k sobě hodí asi jako eskymák a černoch.
Aby se Vodnáři podařilo překonat kmenový instinkt, musí si vypěstovat absolutní loajálnost k pravdě!
Musí říkad co vidí, bez ohledu na následky,
je-li jeho svoboda ohrožena, musí zůstat pevný, a taky musí
dobrovolně přijmout svůj osud, je vyhnanec navždy odkázaný žít vně současných hodnot, podpory a motivace své komunity.
Každý z nás si v sobě nese své osobní záliby i hodnoty.
Společnost však má s námi jiné plány...od chvíle, co vyslovíme své první slovo, jsme programováni přesnými definicemi co je úspěch, zdravý rozum a slušné chování...pro některé a vlastně možná většinu z nás je to přirozené a vlastně nápomocné..
pro Vodnáře je to jako rozsudek smrti.
Vodnář těmto tlakům musí odolat, musí odolat donucovacím tlakům kultury.,jeho strategie je následovat vlastní individualitu.
Bude li se své strategie držet, může se i stát, že mu společnost bude chtít vzít svobodu násilím, v blázinci či vězení...to je ale jen opravdové beranidlo, kulturní nátlak je jemnější...jako třeba..budeš-li takhle pokračovat, přijdeš o práci...vyhladovíme tě, znejistíme, jen tak dál...budeš mít nálepku blázen!
Další ti , kdo vlastně jsou proti němu jsou ti, kteří ho milují.
I ten,, kdo ho miluje opravdu upřímně, mu bohužel nemusí rozumět.
Jsou to manželé, manželky, přátelé, rodiče.
Pokud se Vodnář pro něco rozhodne, jsou schopni na něj vyvinout silný tlak s cílem ho dotlačit do jejich očekávání.
Myslí, že kdyby je doopravdy miloval, nevystavil by je utrpení být koukat na to, jak je kulatý uprostřed společnosti samých hranolů, vlastně po něm požadují,
aby zradil sám sebe.
Vyřešit tohle je pro Vodnáře těžší než odolat kulturním tlakům, musí se velmi zpevnit, protože aby neudělal kompromis, musí svým milovaným zlomit srdce.
Mohl by jejich bolest ztlumit jediným kompromisem, to on ale udělat nemůže.
Má tedy chladné srdce?
Ne, ale často tak vypadá.
Jeho cesta je úzká a vede do jasné, pravé individuality.
Génius- učíme se , že génius je hraniční inteligence...
inteligence je sice nástrojem génia, ale může existovat i bez něj.
Génius je schopnost myslet nově, umět se podívat na staré věci nově.
Génius je schopnost vidět způsobem, kterému nás nikdo neučil!
Této schopnosti má Vodnář dostatek.
Jeho dalším zdrojem je nesmiřitelná, nepoddajná tvrdošíjnost.
Tato tvrdošíjnost mu velmi dobře slouží, aby mohl být přesvědčen, že jeho vnímání je dobré..
pak se ale může stát, že Vodnář přijde s jakýmkoliv svým nápadem či vzorem a bude ho tvrdošíjně hájit proti a navzdory všemu a všem. Nepříjemné na tom je, že to dokáže odsunout na vedlejší kolej jeho proces individualizace.
Pak se může stát, že tato převlečená tvrdohlavost jde konvenkčním proudem a vyhýbá se pravým tématům svého vývoje.
Génius zmizel, zmizelo revoluční myšlení, zůstala jen bezejmenná tvář žijící v davu sice provokativně, ale vlastně jako neškodný podivín.